Finsko dlouho podléhalo iluzi, že by jako malá země mohlo zůstat stranou velmocenských zájmů. . Na konci třicátých let odmítlo sovětské „návrhy“ na územní výměny (SSSR chtěl mezi jiným posunout hranici západněji od tehdejšího Leningradu) – a v listopadu 1939 Sovětský svaz na Finsko zaútočil. Finové se agresorovi postavili. Takzvaná zimní válka skončila v březnu 1940 - Sovětský svaz zabral požadovaná území v Karélii.

Sovětsko-finská zimní válka

Tento konflikt byl nejen výplodem neuspořádané mezinárodní situace v tehdejší Evropě, ale především Stalinových imperiálních ambicí. Rusové/Sověti byli početně v mnohonásobné přesile, postavila se jim však dobře organizovaná a vybavená finská armáda v čele s vrchním velitelem Mannerheimem, která působila Sovětům značné ztráty.

V těchto bojích se Mannerheim ukázal jako znamenitý válečník. Jeho schopnost kombinovat výhody terénu, náročných klimatických podmínek a nasazení pohyblivého vojska mu pomáhala vítězit nad daleko většími silami. Svou roli zde sehrála i skutečnost, že Rudá armáda po stalinských čistkách měla zdecimovaný velitelský sbor a vojenským jednotkám veleli málo zkušení důstojníci.

Sověti zvítězili přesilou

Navzdory úspěchu Finů při obraně měli Rusové k dispozici stále více vojáků. Na začátku února 1940 přišel zlom. Rudá armáda nasadila přes padesát divizí a hlavní velení převzal Semjon Timošenko, jeden z mála vyšších velitelů, kterému se čistka vyhnula.

Finové bojovali statečně, nakonec však podlehli veliké přesile, vždyť celkově bylo do války zapojeno 1. 200 000 sovětských vojáků.

Dne 12. března se Finsko vzdalo a Rudá armáda obsadila Karelskou šíji a značná území na severovýchodě země. Sovětské ztráty byly enormní:

  • 200 000 mrtvých,
  • 1600 zničených tanků,
  • 634 ztracených letadel.

Stalin nebyl moderní vojevůdce

Tak zvaná zimní válka s Finskem ukázala, že Rudá armáda není schopna vést moderní válku. Stalin si toho byl vědom a všemožně se snažil získat čas k tomu, aby dokončil reorganizaci a vyzbrojování armády. Spolu s dalšími uvěřil a potom se vytrvale držel myšlenky, že Hitler „nemůže být tak bláhový, aby napadl Rusko, dokud neporazí Anglii, tedy nejdříve v roce 1942.“ Tento názor přijali všichni v jeho okolí, neboť jiný prostě nebyl dovolen.

Svět fandil Finům

Svět sympatizoval se statečnými Finy. Společnost národů učinila v Ženevě 14. prosince 1939 jeden z posledních významných aktů, než posléze zanikla: vyloučila Sovětský svaz ze svých řad.

Další reakcí západního světa na tuto agresi byl začátek plánování vojenské expedice na pomoc Finsku. Toto plánování bylo zdlouhavé, nicméně zde se už museli mít na pozoru i Němci, protože vojenské operace by mohly shodou okolností odříznout Německo od životně důležité železné rudy, kterou třetí říše dovážela ze Švédska přes norský přístav Narvik. Skandinávie se rázem stala v německých vojenských záležitostech oblastí prvořadého významu a směřování prvních útočných operací wehrmachtu na jaře 1940 to jen potvrdilo.

Sověti nesplnili mezinárodní rozhodnutí

Celá záležitost dostává z hlediska výsledků a dějin druhé světové války ještě jeden pozoruhodný rozměr. Na válečných konferencích Spojenců bylo rozhodnuto, že všechny územní zisky Německa a jeho satelitů budou po vítězné válce anulovány. V případě Sovětského svazu se tak však nestalo – ačkoliv v případě dělení Polska nebo invaze do Bukoviny a Besarábie byl Sovětský svazvnímán jako nesporný německý spojenec.

  • Nemluvě o tom, že Sověti nakonec získali velká území i po skončení celé války - kdy už byli považováni za vítěze. Než došlo k nápravě těchto sporných rozhodnutí, muselo uplynout více než padesát let. 

Amatéři našli ruskou ponorku

Amatérští potápěči objevili před časem na dně Baltského moře potopenou ponorku. Po posouzení jejích prvních podvodních záběrů jsou si odborníci vojenského námořnictva takřka jisti, že jde o sovětskou ponorku typu D2 pocházející ze 30.let. Ponorka byla pravděpodobně potopena finskými torpédy během finsko-sovětské „zimní války“ v roce 1941 nebo 1942 v tehdy mezinárodních vodách. Mořskými rostlinami potažený vrak ponorky leží podle potápěčů v hloubce 40 metrů.

Víte, že…

hovořit o vrácení území, to bylo po desítky let tabu? Sovětský svaz si to nepřál, a tím bylo řečeno vše.

…. Karélie byla kdysi spižírnou Finska a Petrohradu, zdejší brambory byly známé, lesní hospodářství a textilní průmysl kvetly? Teď jsou pole zanedbaná, lesy bují, továrny jsou zavřeny. Ze země se stala arktická Afrika.

Ilustrační foto: pixabay.com

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>