Sibiř (Сибирь) je rozsáhlé území, které se rozkládá od Uralu na jihovýchod, severovýchod a na východ. Sibiř má plochu asi deset milionů čtverečních kilometrů a zabírá převážnou část rozlohy Ruska. Sibiř je synonymem pro krutou zimu. Tu způsobuje kontinentální klima i poloha tohoto kusu Ruska. Sibiř je ale také už od 19. století chápána jako místo vyhnanství. I to má své opodstatnění. V současné době je Sibiř pro turisty především oblastí neobvyklých přírodních krás a úkazů, které nelze spatřit nikde jinde. Nejatraktivnější cesta na Sibiř je trassibiřskou magistrálou, která má na Sibiři ve Vladivostoku svou „konečnou“.

Sibiř: Země za Uralem

Sibiř je nedozírná ruská oblast, kterou od ostatních částí Ruska odděluje pohoří Ural. Skoro celou plochu Sibiře pokrývá tajga a tundra.

Sibiřské hory

Protože je Sibiř vodnatá, tvoří část jejího povrchu také mokřady. Řeky Sibiře se vlévají do tří toků „světových“ parametrů: je to Jenisej, Ob a Lena. Z nespočetného množství jezer a jiných vodních ploch je nejznámější Bajkal, nejstarší a nejhlubší jezero na světě, největší zásobárna pitné vody.

Ze sibiřské historie

Území Sibiře, dvakrát větší než Evropa, bylo odedávna sevřeno ze tří stran protichůdnými kulturními světy.

  1. Nejbližší byla Říše středu, jak se od starověku nazývala Čína.
  2. Za kyrgyzskou stepí žily pastevecké národy, kulturně tvarované třemi velkými monoteistickými náboženstvími, které postupně začala od 15. století ovládat Rusko.
  3. Třetím světem byla severoamerická oblast, která měla se Sibiří čilé styky nejen v dobách, kdy se přes Beringovu úžinu dalo přejít suchou nohou (naposledy před 12 tisíci lety), ale i v průběhu dalších období.

Sibiř dobývali kozáci

Zemi za Uralem znali díky kožešinám už novgorodští kupci. Když si Moskva Novgorod přisvojila (1478), otevřela se pro ni severní cesta po moři do ústí sibiřských řek. Její nevýhodou byla omezená použitelnost: většinu roku bylo moře zamrzlé. Možnost proniknout na jižní Sibiř se otevřela po dobytí Kazaně moskevskými vojsky (1552). Pak už stála v cestě jen říše chána Kučuma na dolním toku Irtyše, jejíž odpor zlomila kozácká vojska pod vedením atamana Jermaka koncem 16. století.

„Mladá“ sibiřská města

Sibiřská města nemají historii příliš starobylou. Byla vystavěna až poté, co si Sibiř přisvojilo Rusko, a to bylo v 16. století, kdy  skončila invaze mongolských a tatarských národů na západ. Do té doby Sibiř obývaly etnické kmeny. Až do 16. století udržovaly sibiřské kmeny s evropskými Rusy jen řídké obchodní styky. Zábor Sibiře byl neobyčejně rychlý:

  • Tobolsk (1587),
  • Tomsk (1604),
  • Jakutsk (1632),
  • Irkutsk (1652).

Kruté klima, bohatství pod zemí

Sibiř má nesmírné bohatství nerostných surovin. A jejich těžba a zpracování byly zdrojem ekonomiky měst, protože přírodní podmínky dovolovaly jen omezenou zemědělskou výrobu.

Podnebí na Sibiři je kontinentální – mírná léta, ale tuhé zimy. V severních částech Sibiře má podnebí charakter subarktickýarktický. Mrazy tam dosahují až minus šedesáti stupňů.

 

Zlé následky nezdařené kolonizace

Během 19. století ovládli ruští kupci obchod na celé Sibiři. Koloniální správa Sibiře se však Rusům příliš nedařila. Pokusy ruských panovníků přesídlit na Sibiř část rolnictva neměly velký úspěch – zemědělství se tu uchytilo jen v několika příznivých krajích a jinak zaniklo -, a proto byli ke kolonizaci použiti hlavně trestanci a utečenci.

Ze Sibiře se stala obrovská trestanecká kolonie, kam putovali nejen kriminálníci, ale i političtí odpůrci carského režimu, šlechtici, kteří upadli v nemilost, váleční zajatci a posléze i příslušníci odbojných národů (např. mnoho Poláků). Takto se dostal na Sibiř v 19. století více než jeden milion lidí.

Bolševici sibiřskou infrastrukturu zdědili; z trestaneckých kolonií se staly pracovní tábory souostroví Gulag. Sovětský stát postupně vybudoval na Sibiři mohutný vojenskoprůmyslový komplex.

Dodnes se mnoho obyvatel Sibiře nepovažuje za Rusy – říkají o sobě, že jsou Sibiřané, etnikum vzniklé z různých národů a sociálních vrstev samoděržaví a později sovětského impéria.

Cesta na Sibiř

  1. Nejrychlejší cesta na Sibiř je letecká.
  2. Nejdobrodružnější automobilem (jen pro zkušené a znalé podmínek).
  3. Ale nejatraktivnější cestová na Sibiř je po transsibřské magistrále – nejdelší železnici světa, která překonává osm časových pásem.

Největší sibiřská města

  • Abakan
  • Angarsk
  • Barnaul
  • Bratsk
  • Čita
  • Gorno-Altajsk
  • Chanty-Mansijsk
  • Irkutsk
  • Jakutsk
  • Kemerovo
  • Krasnojarsk
  • Kyzyl
  • Omsk
  • Norilsk
  • Novokuzněck
  • Novosibirsk
  • Rubcovsk
  • Tomsk
  • Ťumeň
  • Ulan-Ude
  • Vladivostok

Co turisty přivádí na Sibiř

  • Poznávání typické přírody
  • Pěší turistika
  • Alpinismus, horolezectví
  • Rafting na divoké vodě
  • Běh na lyžích
  • Psí spřežení
  • Chov sobů
  • Forografování, filmování

Foto: Sibiřské hory (freeimages.com)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>