Turisticky atraktivní Lotyšsko (Latvia) leží na pobřeží Baltského moře. Patří do trojice pobaltských republik. Jeho poloha vzhledem k Rusku je severozápadní (S Ruskem má Lotyšsko svou východní hranici). Mezi pobaltskými republikami leží geograficky mezi Litvou na jihu a Estonskem na severu. Na jihovýchodě hraničí Lotyšsko s Běloruskem. Hlavním městem Lotyšska je Riga. Lotyšsko, někdejší sovětská svazová republika, je od roku 1991 nezávislou suverénní zemí. Lotyšsko je členem Evropské unie, součástí schengenského prostoru a eurozóny.

Lotyšsko, země tisíců jezer a řek

Lotyšsko (anglicky Latvia, což je pro Čech trochu matoucí, protože někdy zaměňují s Litvou) leží na jižním pobřeží Baltského moře, pobřeží má délku přes 530 kilometrů. Vesměs nížinatá zem je skoro z poloviny pokryta lesy. Lotyšsko je země vodnatá – na jeho území se nachází na tři tisíce jezer a 12 tisíc říčních toků.

Rozloha Lotyšska činí 64 573 kilometrů čtverečních, žije v něm 1 986 tisíc obyvatel. Lotyšsko žije především z obchodu (velko i maloobchod), což udává jeho výhodná poloha. Lotyšsko obchoduje především s Ruskem, Německem, Litvou a Estonskem.

Pro turisty není bez zajímavosti, že víc než jednu čtvrtinu hospodářství země tvoří pohostinství. Průmysl v Lotyšsku je hospodářsky zastoupen jen asi 16 procent, což se projevuje i na vzácné zachovalosti přírodního prostředí.

Lotyšsko, pobřeží Baltského moře

Z historie Lotyšska

Podle záznamů se roku 1200 vydal německý biskup Albert  s třiadvaceti loděmi bojovat s pohanskými kmeny Livonců a přiměl stařešiny opevněné v hradech nad Daugavou a kolem starobylé Turaidy, aby se mu zcela podmanili a vydali mu území dnešní Rigy.

Od té doby se na historických územích dnešního Lotyšska – severozápadním Livonsku, Latgalii na východě a Kuronsku na západě a jihozápadě – střetávaly zájmy řádů německých rytířů se Švédy, Poláky a Rusy. Nad dříve dominující nadvládou Švédů postupně převládl německý vliv, a ten vystřídala vláda Rusi. Roku 1721 se území stalo součástí carského impéria Livonsko, roku 1772 postihl stejný osud Latgalii, 1795 pak přišla na řadu ještě Riga a Kuronské vévodství.

Od poloviny 19. století usilovalo Lotyšsko o svou samostatnost. Na konci první světové války vyhlásilo nezávislost na Německu a roku 1920 bylo uznáno samostatným státem (od roku 1921 mezinárodně uznávaným). Samostatnost trvala jen 20 let. Pak bylo Lotyšsko anektováno Sovětským svazem a bez vlastní vůle se stalo jednou z patnácti sovětských svazových republik.

  • Zajímavost: Tvrdé rusifikaci v dobách sovětské okupace čelili Lotyši i lpěním na svém mateřském jazyku. Pro Čechy je zajímavé, že do své řeči přejali z češtiny Husova znaménka – háčky a čárky. Háčky ovšem Lotyši používají i pod písmeny, zatímco čárky píší ležatě nad nimi.

Lotyšsko dnešních dní

Lotyšsko se odtrhlo od rozpadajícího se Sovětského svazu a 21. srpna 1991 vyhlásilo samostatnost.

  • Jeho státním zřízením je parlamentní republika.
  • Hlavním městem je Riga.
  • Úřední jazyk je lotyština (ale turista se může uchýlit i k ruštině, kterou Lotyši – hlavně střední a straší generace – ještě dobře znají. Jinak se lze v Lotyšsku domluvit německy a anglicky.
  • Lotyšsko je členem Evropské unie, schengenského prostoru a eurozóny. Platidlem je tedy euro.

 Turisté v Lotyšsku

Lotyšsko je země nejen krásná, ale i vstřícná k turistům. Ekologie je v Lotyšsku ne pouze heslo, ale životní styl. Z toho vyplývá a nabídka aktivit pro turisty. Kromě individuálních procházek skutečně nedotčenou přírodou mohou volit i ze speciálních nabídek pro pozorovatele ptactva, lovce (i lovce „beze zbraní“) a další milovníky a znalce přírody. Všechny přírodní krásy jsou volně přístupné všem.

Riga: Památky i kulinářské zážitky

Téměř jedna třetina obyvatel Lotyšska bydlí v Rize, jejíž historie sahá až do roku 1225. Předměstí obchodního přístavu, vystavěného v místě, kde řeka Daugava ústí do Baltského moře, sice hyzdí paneláky, středu města však dominuje secesní zástavba a také množství dřevěných domů.

Skoro na každém kroku narazí turista na přístřešky, kde se čepuje výborné pivo, nejčastěji místní značky Aldaris. Málokdo si k němu nedá také topinku silně potřenou česnekem se solí. Kdo chce proniknout do tajů litevského jídla, je dobrým tipem síť samoobslužných restaurací Lido. Ze základní nabídky možností si může návštěvník sám nakombinovat nekonečné množství jídel.

Základem lotyšské národní kuchyně je zelenina – včetně nakládané. Například cibulový salát, brambory včetně plněných, ryby, maso uzené i grilované s nádivkou ze sušeného ovoce, luštěniny, tvaroh a smetana. Lotyšským „národním“ jídlem je i tatarský biftek a v zimních plískanicích se Lotyši rádi zahřívají svařeným vínem.

Víte, že…

…Lotyšsko je zemí barona Prášila? Ve skutečnosti se ovšem jmenoval Karl Franz Johan Münchhausen, žil v letech 1720 až 1797, deset roků strávil v německému pluku v Rize a oženil se s dcerou barona z Dunte, kde je nyní jeho muzeum. Právě z peripetií služby v carské armádě zřejmě čerpal inspiraci pro své příběhy o cestě na měsíc, jelenovi s jabloní v paroží, lovu osminohého zajíce, či letu na dělové kouli. Baron Prášil má své muzeum nedaleko Rigy.

Foto: Lotyšsko, pobřeží Baltského moře (freeimages.com)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.