Nejrozšířenější a tradiční ruské náboženství je pravoslaví. V Rusku je představuje Ruská pravoslavná církev. Hlavou Ruské pravoslavné církve je patriarcha moskevský a celé Rusi. Jeho sádlo je v Moskvě. V Rusku má pravoslavná církev odhadem asi sto milionů věřících. Pravoslavná církev byla až do říjnové revoluce úzce spjata s carskou mocí. Za více než sedm desetiletí komunistické nadvlády v Rusku byla právě pravoslavná církev jako nejpočetnější pronásledována nejvíce.

Jak vidí církev pravoslavní

Jedině orthodoxia (řecký výraz pro pravoslaví) je podle pravoslavných pravá víra i pravá oslava Boha. Ve srovnání s katolickým náboženstvím:

  • není dogmaticky autoritativní,
  • nenutí nižší klérus k celibátu,
  • neřídí ji centrálně neomylný papež z Říma,
  • odmítá kupčení s odpustky,
  • neuznává existenci očistce
  • ani učení o spáse pouhou vírou bez konání dobrých skutků.

První byl kníže Vladimír

Pravoslavné církve, vytvořené podle národních nebo státních teritorií, mají své vlastní svaté, prosazují pluralitu a berou ohled na kulturní tradice.

Petrohrad, pravoslavný kostel Spasitele v krvi

Historie ruského pravoslaví začíná v roce 988 za vlády velkého kyjevského knížete Vladimíra. Na tom, že nedal přednost judaismu, západnímu katolictví nebo islámu, ale křesťanství z Byzance, není nic divného; většina obchodních cest z Kyjevské Rusi vedla v desátém století po Dněpru k Černému moři.

Sám prý přijal křest proto, aby šel příkladem svým poddaným; později byl za to pravoslavnou církví svatořečený.

Možná měl ale pohnutky úplně jiné. Potřeboval totiž uzavřít sňatek se sestrou byzantského císaře Annou. A pohanského ženicha by zbožná princezna určitě odmítla.

  • I když křesťanství přišlo do Ruska od jihu, zvony se tam dostaly ze západní Evropy; ruské slovo kolokol má původ v německém Glocke.

Oddalování východu od západu

Pravoslaví existuje oficiálně od velkého schizmatu v roce 1054, oddalování východního a západního křesťanství však v té době trvalo již několik století, přinejmenším od pádu západní římské říše. To však nevylučovalo myšlenkovou výměnu, jež po velkém schizmatu a ještě více po křížových výpravách, zvláště čtvrté, která pokořila Konstantinopolis, ustává a mění se v konflikt.

„Dělníci jedenácté hodiny“

V prvním, kyjevském období ruského státu (10 .- 13. století) se Rusové pokládali (slovy tehdejších kazatelů) za „dělníky jedenácté hodiny“, tj. za poslední národ, který byl pokřtěn těsně před očekávaným koncem světa. Úlohu „předního národa“ hrál národ jiný, národ křtitel a učitel, tedy Byzantinci. Ti vštěpovali severovýchodním novokřesťanům vedle základů křesťanské víry také nauku o úpadku a zkaženosti latinské čili katolické církve a o samospasitelnosti, a tedy světodějnosti církve východní s centrem v cařihradském patriarchátu pod ochranou „římského“, v tomto případě byzantského císaře.

Současnost: Návrat nebyl snadný

Po Leninově dekretu o odluce církve od státu v roce 1918 došlo k znárodnění všeho církevního majetku včetně kostelů. Desetitisíce chrámů byly během dvacátého století zlikvidovány. Hned v prvních letech po bolševické revoluci byly zastřeleny tisíce pravoslavných kněží.

Dlouhá doba komunistické nadvlády pochopitelně pravoslavnou církev v Rusku poznamenala. Její nejvyšší hodnostáři byli vůči ateistickému režimu přinejmenším loajální. Zřejmě i tato skutečnost vedla k tomu, že ideologické vakuum po pádu komunismu v Rusku nevyplňuje především pravoslaví (i když zde představuje podle průzkumu veřejného mínění nejdůvěryhodnější instituci).

Kromě oživení katolické církve latinského i východního obřadu (známější pod pojmem řeckokatolická církev) se v posledních letech v Rusku také rozšířila činnost řady náboženských sekt. O přízeň pravoslaví se dnes uchází řada ruských politiků (paradoxně nevyjímaje komunisty). Nejpočetnější ruská církev přitom jen obtížně hledá svou roli ve společnosti. Je otázkou, zda jí nový zákon toto hledání usnadní.

Náboženské složení v Rusku

Ruská sčítání obyvatel se nedotazují na náboženské vyznání, následující přehled vychází z průzkumu Levada-centra z roku 2013:

Pravoslavní: 73,6 % pokřtěných (20 % alespoň částečně praktikujících),
Starověrci: 1,4 % (kolem 2 mil., kam patří hlavně Rusové, ale také Ukrajinci, Bělorusové, Karelové, Komi, Udmurti, Čuvaši a jiní)
Muslimové: 7 %
Katolíci: 1 % (Poláci, Litevci, Němci a jiní)
Protestanti: 1 %
Buddhisté : 1 % (kolem 900 tis.)
Judaismus vyznává 1 % obyvatel
Ateisté (v Rusku terminologicky často „agnostici“) přibližně 14 % obyvatel.

Zdroj: MZV ČR

Foto: Petrohrad, pravoslavný kostel Spasitele v krvi (jez)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.